Začalo to vše koronou. Byla sem propuštěná z práce, rozešla se s přítelem, když sem se rozhlídla a uvědomila si, že sem se zasekla na jednom místě, chtěla sem zmizet. Změnit život a zažít něco novýho.
Tak sem se na to vrhla a domluvila si prohlídky bytů v Olomouci, která mě naprosto uchvátila. Jednoho dne sem si psala s kamarádem, dostali sme se na moje změny, plány a přišel s nabídkou té nejbáječnější práce. Poslala sem mu svoje číslo a vše se dalo do pohybu.
Při další návštěvě Olomouce mi volala masérka ohledně práce u Biatlonu, trochu sme si pokecaly o tom co dělám, jak dlouho masíruju, o škole a asi sem zaujala tak sem Barči poslala životopis. Za pár hodin se ozval fyzioterapeut a za cca 3 dny sem jela do Prahy na menší pohovor. Za další 2 dny sem zamířila do Jablonce nad Nisou na zkoušku.
Pak probíhalo moje asi měsíční rozhodování, jestli do toho jít a nejít. Bylo to pro mě peklo, protože hlava říkala ne, zůstaň v bezpečí a neriskuj a srdce křičelo běž. Nakonec sem šla za svým srdcem, odstěhovala sem se 300 km od domova a začala nová etapa života na cestách, s prací kterou miluju a obklopená přírodou a skvělýma lidma.
A jak ta moje práce vlastně probíhá?
Nejčastější otázka je jakou mám pracovní dobu a tady vás asi zklamu, to prostě říct nejde. Většinou ráno asistuju u tréninku a pak odpoledne sou masáže. Nikdy to ale není stejný a každej den je prostě jinej. To se mi na mé práci líbí, pořád je nějaká změna, není to ten šílenej stereotyp a každej měsíc sem někde jinde. Nejvtipnější sou momenty, když sem ubytovaná v jednolůžkovým malým pokoji a musím tam nacpat všechny masérský věci protože každý ubytování nemá místnost na víc, kde bych mohla pracovat. Mě se to ale hrozně líbí, to že vždycky přijde nějaká výzva a já ji musím prostě zdolat.
Když pak začne sezóna, je mnohem víc práce samozřejmě, sem na každým závodu a prostě se člověk snaží udělat maximum, aby vše proběhlo tak jak má. Já strávím v závodní den několik hodin na stadionu a pak večer pokračuju v masážích. Prostě ideální práce pro mě, být v zápřahu a nenudit se. Nikdy sem nebyla typ do kanceláře, takže práce v terénu a u sportu je TOP.
Nikdy bych neřekla, že se dostanu k Biatlonu, což je shodou okolností jeden z mála sportů, na kterej se ráda dívám. No a už vůbec bych neřekla, že se dostanu k naší úžasné české reprezentaci. Sou to všechno neskutečně úžasní lidi, co dělají, to co milujou.
Su nesmírně vděčná za možnost žít si svůj sen a být toho součástí.
Pardon, teď sem trochu sama sebe dojala a i přes to, že už sem s tímto týmem 9 měsíců, stále mi to přijde jako sen a nemůžu tomu uvěřit.
Tak běžte svým snům naproti a nevzdávejte to, jako sem to málem udělala já. Protože to stojí za to a mnohokrát se vám to vrátí.
Vaše Klárka ♥