Byla a sem obyčejná holka z vesnice, kladnej vztah k přírodě mám odjakživa a to asi z toho důvodu, že sem v tom prostě a jednoduše vyrůstala.
Vždycky sem si myslela, že nemám žádný problém, ale on tam nějaký byl. Bránil mě žít ještě krásnější a co nejvíc bezstarostnej život.
Začalo to sledováním instagramovýho profilu Aničky @annievasinova, vlastně sem začala protože se mi líbil, ale neměla sem vůbec páru jakej je její záměr. Jeden den menší nudy sem projížděla příběhy a zjistila, že pořádá pobyty na nádherné Sardinii a já se intuitivně rozhodla že pojedu. Byla to taková ta rychlá akce, kdy nestihnete zapojit rozum a vymyslet nějaký proti proč nejet, tak sem jela.
Byla to moje první cesta do zahraničí s úplně cizíma lidma a bylo to to nejlepší rozhodnutí co sem kdy udělala. Zažila sem nádherný týden plný lásky, úcty, pokory a tolik krásné pozitivní energie sem ještě od lidí nedostala, bylo to nadherný.
Ze začátku to byl pro mě šok, protože sem se dostala do úplně jinýho světa a co si do teď pamatuju, bylo objetí každý ráno. Prostě sme si řekli dobré ráno a objali se, jednoduchý, čistý a láskyplný. Nejlepší start do celýho dne, ten pokačoval krásnou snídaní a pohodovou atmosférou. Vlastně každý den sme meditovali, cvičili jógu, zpívali a hráli na vše co nám přišlo pod ruky, povídali si vlastní příběhy a sdělovali svoje pocity, ucítila sem absolutní svobodu.
Jelikož byl náš pobyt s názvem Otevři se světu, udělali sme tu nejbláznivější a skvělou věc. Vyrazili zpívat do ulic Algera. Šli sme uličkama, hráli a zpívali mantry a lidé vycházeli ze svých obchůdků, restaurací a koukali na nás, usmívali se, tleskali, přidávali se k nám. Vlastně vůbec netuším co se přesně dělo, ale bylo to dokonalý. Poté sme se usadili na malý náměstíčko na deku a pokračovali v hraní a zpěvu. Jak nám došly zásoby manter prostě sme se do rytmu zbláznili a dělali co nás zrovna napadlo. Takový spontání šílenství a víte co? Přišel k nám pak pán odkud sme, že byl nadšenej z našeho výkonu. To mě dostalo! Nikdy sem nezažila něco tak osvobozujícího a určitě to chci jestě zažít.
Celej tento pobyt mi dal neskutečně moc, začala sem si víc věřit a stát si za svým, víc se usmívat a milovat život, nestresovat se kvůli věcem, který už nezměním a hlavně kvůli nepodstatným maličkostem. Čeho si nesmírně vážím? Dokázala sem svoji pozornost zaměřovat na to co chci já, takže i když sedím ve městě v parku a hučí poblíž auta, i tak si užívám chilky v prírodě, prostě se sluním, pozoruju stromy, květiny a poslouchám zpěv ptáčků. Ten zbytek co pro někoho může být rozptylující, já se naučila nevnímat a brát to tak jak to je.
Díky víře sama v sebe a samozřejmě ve vesmír, že má se mnou dobrý úmysly se mi teď vážně daří. Asi sem konečně našla svůj způsob. Co je ale nejdůležitější, když už nějaká příležitost přijde, neleknout se, ale chytit ji za pačesy a jít do toho, ono každá zkušenost, i ta špatná, má v sobě něco dobrýho a vy se z toho můžete poučit a dostat se zase o kousek blíž k tomu, co si z hlouby srdce přejete.
Je to dlouhá a řekla bych celoživotní práce na sobě, ale je to to nejkrásnější co člověk může udělat.
Žít na plno s láskou a úctou k přírodě a všemu živýmu i neživýmu, to je můj cíl...
Tak ať se i Vám plní cíle a touhy.
Vaše Klárka ♥