Naše první cesta do Ameriky byla plánovaná, jelikož přítel potřeboval vyjet za hranice Kanady, kvůli aktivaci nových víz. Dlouho sme polemizovali kam, ale po tom co tu zima trvala tak dlouho, sme věděli, že chceme do tepla.
Nakonec to vyhrálo L. A.… Původní plán bylo jen Los Angeles, ale v průběhu dovolené sme plány pozměnili, ale to už se brzo dozvíte proč.
Letěli sme přímým letem z Calgary s tím, že tady bylo 5°C s deštěm a v L. A. krásných 21°C se sluníčkem. Cesta byla docela pohodová, jelikož šlo o krátkej asi 3 hodinovej let. Časovej posun tu byl asi o hodinu míň takže trochu lepší pro hovory s rodinou.
Hned po příletu sme si zašli půjčit auto. V takovýchto městech, se totiž vůbec nevyplatí jezdit hromadnou. I autem je vše tak na hodinu. Jelikož v Americe mají občas pro nás zvláštní pravidla, musela jsem auto řídit jen já. Rezervace byla totiž vytvořená na mě a jelikož nejsme manželé, tak by sme za to, že by řídil partner připláceli a né málo peněz. A Proč byla rezervace na mě? To je docela jednoduchý. Partner neměl kreditní kartu, bohužel jen debitní a na tu vám auto nepůjčí. No, jo… Proč si to dělat jednoduše, když to de složitě že jo.
Po tom co sme si pujčili auto, sme hned vyrazili na první výlet a to na Griffith observatory. Krásný místo (i samozřejmě hodně turistický) s výhledem na celý město. Tady sme měli docela kliku, protože nefungoval platební automat za parkování, jakože žádnej z těch asi 6 automatů co tam byli. Takže parkování bylo zdarma. Docela sme přemýšleli, že to využijem a půjdeme pěšky na Hollywood sign, ale byli sme už docela unavení a byla by to minimálně hodina chůze terénem. Proto sme se vzdali po čase parkování zdarma a popojeli blíž k nápisu. I tady se nám poštěstilo a našli sme místo kde se dalo parkovat u baráčků a bylo to i blízko k našemu cíli.
Pak už sme se vydali ubytovat a odpočívat, aby zbylo dost sil na další den. Pro představu, z nápisu se jelo skoro 2 hodiny na hotel. To je tak, když jedete přes celý město který má skoro 4 miliony obyvatel.
Večer na hotelu sme si zašli vedle do restaurace na večeři a k jídlu si dali řekla bych trochu podprůměrný burger s pitím a nechali tam 70 USD (1 600,-). Taková lidová cena, že? Berte toto trochu z nadsázkou, tyto mý vtípky, platy tu sou totiž trochu jinde než u nás v ČR. Pro ně to asi bude lidovka. My ale momentálně pracujeme v Kanadě za minimální mzdu. Já už ne, ale pořád to není úplnej luxus, když si člověk spočítá náklady na život.
Druhej den nás čekala Venice beach a Santa Monica Pier. Pořád sme si L. A. užívali, jelikož sme trávili čas na okraji. Krásná příroda, luxusní baráčky (nebo spíš hrady :D), pláže, slunce… Zaparkovali sme u pláže a byli překvapení že to bylo tak levný (asi 6 USD na den) Brzo nám bylo jasný proč, bylo to asi hodinu chůze od Santa Monica což je molo s kolotočema, stánkama atd. Krásná to byla prochážka po pláži, ulici s pouličníma umělcema, jídlem. Super místo.
Odpoledne sme se vydali konečně do centra a tady přišlo malý zděšení, město je totiž špinavý, plný bezdomovců (ale pozor, vůbec nesmrděli, asi využívají moře a veřejný sprchy) a co musím taky dodat, že byli milý a nijak neotravovali. Dokonce když si dali něco k piti v McDonald´s a stalo se ,že to omylem rozlili, hned si to po sobě uklidili. Byla sem vážně v šoku (v dobrým slova smyslu). Bylo tam ale i strašně moc divných lidí, že si říkáte tak je sjetej nebo má jen svůj svět? Docela mě to děsilo.
V centru byl náš cíl chodník slávy, chtěla sem tátovi vyfotit hvězdu z jeho oblíbenou herečkou což se bohužel nakonec nepodařilo. Chodík není totiž jedna dlouhá ulice, větví se do hromady dalších ulic a je to za mě minimálně na hodinu než to projdete. Občas tam byli místa, kde se nám ani nechtělo zastavovat. Jestli někdy zavítáte do L. A. připravte se na to, že vás bude otravovat hromad zvláštních lidí a budou po vás chtít peníze „aby ste je podpořili“. Člověk musí být trochu opatrnější a ideálně si jich nevšímat.
Před našim příchodem na chodník sme hledali místo na parkování. Po objevení parkování přišlo další zděšení, parkoviště bylo vážně hrozně špinavý, předražený, a zrovna když sme stáli u automatu šel přes parkoviště nějakej pochybnej týpek a u automatu se prohraboval v odpadcích bezdomovec. Okamžitě sme se zbalili a jeli hledat jiný. Díky bohu za to. Našli sme čistý parkoviště za mnohem lepší cenu a hlídaný. K chodníku nás navigace vedla kolem toho prvního parkování a vedle bylo dětský hřiště s nápisem pouze pro děti. Koukám že nápisy s příkazama fungujou všude úplně stejně, protože na hřišti sedělo minimálně 6 feťáků a celou dobu na nás koukali. Asi nikdy sem nemela takovej strach být někde ve městě za bílýho dne. Po tom co už sme měli téměř chodník celej, sme se rozhodli nepokrčovat, koupili si jídlo a mazali pryč z centra. Začalo se totiž stmívat a vážně to nebylo příjemný. Upříme? Zlatí medvědi v Kanadě.
Po této zkušenosti nám bylo jasný, že už do centra prostě nepojedeme. Tak sme si zamluvili hotel na jednu noc v Las Vegas a využijeme dva dny na prozkoumání novych mist. Taky pozor, když si půjčujete auto často tam bývají provincie kam smíte a kam už ne. Naštěstí Nevada a Arizona tam byla. Hurá za novým dobrodružstvím.
Cesta do Las Vegas byla docela pohodová ale dlouhá. Trvala asi 5 hodin, ale bylo hezký pozorovat, jak se krajina mění z krásně zelené na poušť s červeno-oranžovýma horama. I teplota se změnila z 22°C na 36°C.
Po příjezdu do města nás čekala první zastávka a to Las Vegas sign s dlouhou frontou lidí, aby si mohli udělat fotku. Byla tam i paní fotografka, která vás vyfotila na její foťák za poplatek, to je jasný, nebo na váš telefon zadarmo. Byla vážně moc milá. Po fotce naše cesta pokračovala na Hoover Dam, což je přehrada s krásným mostem a asi jen 40 minut od města. Zastávka to byla povinná jelikož se tam natáčeli Transformers 1. Taky sme měli to štěstí a potkali po cestě Bumblebee. Kdo viděl Transformers tak ví. Jo a ne jen po cestě, taky vedle nás parkoval na Hoover Damu.
Po tomto výletě nás čekal už jen hotel a město. Klasicky jako v každým hotelu ve Vegas i ten náš měl kasino. Po ubytování sme vyrazili do víru velkoměsta. U hotelu byla jedna profláklá ulice, tak sme ji šli omrknout. Byla to ulice s obrovskou klenutou led obrazovkou nad hlavama kde pořád něco promítali. Všude byli pouliční umělci, hlasitá hudba, bezdomovci a polonahý striptýz holky který chtěli za fotku s ní prachy… Práce snů. :D :D Kousek od toho blázince sme si dali večeři a zašli na Fountains of Bellagio, to je obrovská zpívající fontána. Za mě nejkrásnější místo ve městě. Po cestě k autu z fontány kolem procházela další striptýz holka, která si odchytla pána od rodiny s dvouma malýma dcerkama. Chytla si ho bičíkem pod krkem a dokud nedal prachy tak nepustila. Je to hrůza čeho sou ti lidi schopní pro pár dolarů. Jo a fotka před Hell´s kitchen Gordona Ramsayho byla další povinnost. A poslední "zážitek" kterej prostě musíte, když ste ve Vegas? No jasný, hodit americkej dolar do herního automatu, náš pokus byl samozřejmě bez výhry, ale stálo to za to.
Další den nás čekala už jen cesta do L. A. a odpočinek na hotelu u filmu před návratem do Kanady.
Bohužel se nám nepodařilo navštívit Grand Canyon, ale to si tam zajedeme určitě znovu. Jen se ubytujeme na kraji města, kde to bude hezký, čistý a člověk se tam cítí bezpečně a pořádně si projedeme národní parky. Hlavně si musím splnit svůj sen a to Yellowstone.
Cesta do Ameriky byla skvělá, hlavně sem si uvědomila jak su vděčná, že su holka z Česka, kde máme vše co k životu potřebujeme, je tam bezpečně, zdravotnictví je skvělý a to jídlo, no topka. A jestli máte tendenci si občas na Česko a Evropu postěžovat, doporučuju si udělat pořádnou dovču do Ameriky. Hned budete happy za to co máte. Třeba zrovna to jídlo je jak v Americe, ale i v Kanadě hrozně drahý a kvalita je příšerná. Dáte prostě balík peněz za večeři a dostanete podprůměrný jídlo ve stylu fast foodu. Pro představu, koukala sem na svou oblíbenou burgerárnu v ČR. Když si tu dáte burger menu, bude vás to stát v přepočtu $17. V Kanadě tu jídlo v restauraci většinou pod $20 nenajdete a že by to bylo skvělý to se říct nedá. Kór burger tu nikdy nebude skvělej, bohužel farmy to tu nemají tak regulovaný jako v Evropě a je tu vetší výskyt epidemií z potravin, takže burgery musí být úplně propečený a tatarák bych si tu rozhodně nedala. Prostě úplně jinej svět.
A až pojedu domů? No tatarák bude 100%. :D
Lidičky děkuju že čtete můj blog a budu ráda za jakoukoliv zpětnou reakci a nebo návrhy a na další téma.
Mějte se fanfárově a cestujte co to de, protože peníze budou vždycky další, ale zážitky a zkušenosti z cestování vám už nikdo nevezme.
S láskou Vaše Klárka