Už mi zbývá asi posledních 10 dní u biatlonu. Musím se vám přiznat, že mi ty 3 roky vážně rychle utekly a byla to neskutečná jízda. To loučení bude super těžký, protože mi všichni přirostli k srdci a budu na vás všechny vzpomínat jen v dobrým. Samozřejmě doufám, že si s váma občas výlet udělám.
Už bylo ale na čase pokročit v životě zase dál, uzavřít etapu u sportu a začít se věnovat víc sobě a své tvorbě. Taky sem se rozhodla zůstat v Liberci a těším se, až budu moct pořádně začít žít život zde, tvořit a nacházet nová přátelství. Věnovat se víc kávě, která mě neskutečně zajímá a fascinuje. Dávám do kupy svůj základní kurz v přírodě o bylinkách, chci jezdit na trhy s produktama, děl workshopy na výrobu základní domácí kosmetiky a macramé. Prostě dát teď po práci u sportu prostor pro mou kreativní duši.
Taky sem opravdu ráda, že i tak můžu zůstat v oboru a masírovat, jelikož to byla je a vždycky bude moje práce, která mi dává smysl.
Hrozně se těším, že budu mít mnohem víc času na svou rodinu, kterou mám 300km daleko. Taky, že se budu moct vracet domů na všechny ty akce co se u nás dějí, jako třeba hody, košt vína, v létě dechovkovej a rockovej festival,… a hromadu dlaších tradic co mi na severu Čech chybí.
Co se nemusíte bát, cestovat chci nadále, asi to nebude tak často ale poznávat svět chci. Jen po biatlonu asi vyměním hory za moře, ať si můžu zase pořádně užít sluníčka a životu na jihu. Takže jestli vás to neštve, tak fotky z cest budou stále jen míň. Taky bych ráda pořádně procestovala Česko, na který nebyl vůbec čas. Je tolik nádherných míst a přijde mi, že na tu naši krásnou zemi trochu zapomínáme.
Taky mám v hlavě novej projekt a už na něm pomaličku pracuju, tak uvidíme jak to půjde. Zatím je to tajemství ale nebojte, dozvíte se vše v čas. Za tento nápad musím poděkovat Didimu, myšlenku mě totiž vnuknul on a ta se rozrostla a pohltila mě. Tak uvidíme jak to půjde.
Čeká mě v životě jedna nečekaná věc o který ještě nevíte. Sem na to opravdu zvedavá, jelikož to bude velká zkouška a sem sama na sebe zvědavá jak se s tím popasuju. Už to vím od novýho roka a zvládla sem to tak nějak zpracovat. V dalším článku se dozvíte o co se jedná.
Jak sem na začátku psala, rozhodla sem se zůstat v Liberci a to ne jen kvůli Joelovi. Že tu zůstanu sem věděla ještě před tím, než sme se poznali. Mám tu svou budoucí práci, což byl další důvod. Ten největší point proč chci žít v Liberci bylo prostý, toto město sem si okamžitě zamilovala. Je to krásný město akorátní velikosti, sou tu skvělý kavárny, bistra, bary a restaurace, mám tu taky pár oblíbených hospůdek. Stále se tu konají různý koncerty, akce na náměstí, letní kino, taky v Liberci najdete galerii, spoustu muzeí, přírodní koupaliště a sportovni vyžití? To je další hromad aktivit co toto město nabízí, už jen pro to, že se nachází kousíček od Jizerských hor. Krkonoše sou též kousek a když Liberec nestačí, na dojezd je i Praha.
Zapoměla sem ještě opomenout místní divadla. Byla sem zatím 3x a stydím se, jelikož musím chodit častěji. Naposledy sme byli na Otelovi a klobouk dolů, bylo to dokonalý.
Jediný co mi tu trochu chybí, že lidi tu nejsou tak přátelští jako u nás na tom jihu. Je to docela dost vidět, že sem na severu Čech a docela mě to překvapilo jakej kontrast to může být po ujetí 300 km a to sme stále v jedné zemi. To raději nemluvím o tom, že tu některým slovům nerozumí. Ale to je taková klasika.
Sem opravdu zvědavá co vše mě tu čeká a nesmírně se na svůj život v Liberci těším.
Užívejte krásný dny a mějte se fanfárově.
S láskou klárka