Rozhodla sem se Vám tu napsat něco málo o bylinkách a ráda bych se zaměřila na sběr, sušení a skladování.
Pro někoho se to může zdát jako alchymie, ale není to tak. Stačí se držet pár zásad a dokážete si nasbírat, usušit a správně uskladnit každou bylinku.
Tak začneme hezky popořadě, prvně si musíte bylinky natrhat na čistým místě co nejdál od silnic a znečištěných míst jako sou fabriky a města. Ke sběru stačí nějaký košíček a nůžky nebo trochu delší nehty. Jde o to, že bylinky by se měli správně ustřihnout nebo zaštípnout, protože nechceme při trhání poničit kořenový systém rostlinky, takže nikdy netrhat zatažením, aby nám v ruce nezůstala místo květu celá bylina. Další důležitý faktor u trhání je nechodit na bylinky brzo ráno za rosy nebo v období velkýho vlhka a dešťů. V týto době by se mohla při sušení stát jedna nemilá věc a to, že by vám lístky prostě zplesnivěly. Nejcitlivější na vlhko je třeba jitrocel, jak lístek zhnědne a ztratí tak svou přirozenou zelenou barvu během sušení, tak jej vyhoďte. Stává se z něj jen kousek suchýho cosi bez zdraví prospěšných látek. Poslední věc, kterou se vždycky řídím, netrhat nikdy vše. Nechat tam něco pro ostatní vášnivý bilinkáře, hmyz nebo jen pro kolemjdoucí, ať se taky můžou pokochat tou krásou. Držím se zásady, vetší půlku nech, takže když přijdu k místečku s 5 květy dva si utrhnu a du dál.
Tak máme nasbíráno a teď hurá sušit. Máme dva způsoby, buď přirozeně na teplým a dobře větraným místě a nebo v sušičce. Zde je potřeba si pohlídat teplotu, která nesmí překročit 35°C. Když si vyberete přirozenou cestu, je dobrý na to mít extra místnůstku s konstrukcí na sušení a bylinky jen pokládáme na plátno. Teplota může být nižší než sme si říkali, ale počítejte s tím, že proces bude trvat dýl. Dá se použít i varianta sušení na plechu s novinama, ten položíte na skříň v místnosti kde se topí a máte vystaráno. V případě sušení dužnatějších lístků, kořenů a jiných silnějších částí doporučuju sáhnout po sušičce, nebo si v místnosti trochu přitopit. Sušička je skvělá, drží si totiž konstantní teplotu a máte tam větší jistotu, že bude rostlinka správně usušená. Při výběru sušičky se držte několika bodů a to, aby měla nastavitelnou teplotu a tato stupnice zahrnovala i našich požadovaných 35 °C, dále časovač, jak dlouho chcete danou várku sušit, protože to pak můžete pokračovat i přes noc. Pro mě 3. a důležitej bod je větrák zezadu, plata bez otvoru uprostřed a to jen z toho důvodu, že si pak jednoduše můžu usušit ovocný placky a tak vytvořit mlsání plný vitamínů na zimu.
Poslední bod, jak to vše uskladnit? Opět nic složitýho. Nejlepší je mít tmavý skleněný dózy s uzávěrem aby se k bylinkám nedostala vlhkost ani světlo. Jestli máte sklenice čirý, jen je schovejte do skříňky nebo šuplíku a máte vystaráno. Další zásada které se držím je, sušte si bylinky maximálně rok dopředu, každý jaro si dělejte zásoby, protože čím dýl je budete uchovávat, tím míň zdravíčka v nich zůstane. Poslední bodík kterej je taky moc důležitej, nikdy lístky nedrťte. Když si koupíte někde ve zdravé výživě pytlík bylinek, vždycky je to drť téměř bez zápachu. To se stane právě poničením struktury listů a uvolní se tak silice a všechny ty dobroty, lístky proto uchovávejte v celku a pomačkejte si vždycky malou dávku, když si dete vařit čaj, nebo při míchání pár porcí čaje dopředu. Tak si uchováte maximum zdravíčka po celou zimu.
Tak Vám přeju krásný jaro a léto a spoustu úspěchů z lesů a luk.
Vaše Klárka ♥